Máme nalíhnutá kuřátka a co dál

Právě se nacházíte: Home / vyvoj / 

Vytvoření vhodných podmínek odchovu má vliv na budoucí užitkovost, můžeme ovlivnit i exteriér.
Podstatný je dostatek prostoru, přiměřená teplota, plnohodnotná výživa i dostatek pitné vody.
Nejdůležitější je ale péče chovatele, který by měl podle potřeby podmínky upravit.

 

Kuřata

Kuřata oschlá v líhni přemístíme do připravené odchovny s teplotou 32 °C, vždy po týdnu postupně snižujeme teplotu o 2 stupně na konečných 18 °C.
Uvedené teploty měříme v blízkosti podlahy, kde se kuřata pohybují.
Ideální je přímo vyhřívaná podlaha (výhřevná deska), tepelným zdrojem může být žárovka, infralampa nebo klobouková kvočna.
Pokud budou zdrojem tepla infračervené paprsky, jejich výhodou je, že hned po zapnutí vyrábí rovnoměrné teplo.
Odchovnu však dostatečně nevytopí, když je velká zima.
To, zda je teplota v odchovně optimální, snadno poznáme podle chování kuřat.
Teplota není stejná v celé odchovně, kuřata si vyhledávají vhodnou teplotu tím, že se vzdaluje, nebo přibližuje tepelnému zdroji.
Pokud je jim zima, tlačí se pod tepelným zdrojem, naopak, při vysoké teplotě jsou namačkaná k okrajům odchovny.
Pokud je teplota optimální, jsou rozptýlena v celém prostoru.

 

Teplota prostředí v odchovně kuřat ( měříme ve výšce hlavy kuřete ):

	týden	teplota prostředí - °C.
	1.	33
	2.	28
	3.	25
	4.	23
	5.	20
	6.	18-20
	7.	15-18

 

Při nízkých teplotách kuřata trpí katary a průjmy, zaostávají ve vývinu, mohou vzniknout deformace končetin.
Stejně jako nízká je nevhodná i příliš vysoká teplota - kuřata odchovaná v takovém prostředí nejsou otužilá, rychle dýchají, přijímají velké množství vody a málo krmiva, zpomaluje se jejich růst.
Můžeme také pozorovat přerůstání hřebenů a laloků.
Od šestého týdne stáří se kuřata většinou obejdou bez tepelného zdroje.

 

Jako podestýlku nepoužíváme materiály, které by kuřata mohla sezobat, v prvních dnech jsou nevhodné např. piliny, rašelina.
Vhodné jsou hobliny, řezaná sláma nebo řezané seno, používají se i noviny.
K vytápěné odchovně je dobré přidat „studenou“ – nevytápěnou část, napomáhá otužování a přispívá k podpoře látkové výměny.
Do venkovního výběhu pouštíme kuřata podle počasí.

 

Relativní vlhkost v odchovně se pohybuje v rozmezí 65–75 %.
Důležité je – obzvláště při větší koncentraci zvířat – větrání.
Nesmí ale vzniknout průvan.

 

Důležitým faktorem je délka světelného dne.
Prodlužující se světelný den působí příznivě na růst a vývin, urychluje pohlavní dospívání.
Nastavitelný by měl být i zdroj světla, protože světlo je důležité pro správný vývoj.
Po vyklubání by měla mít kuřata aspoň 4 dny rozsvíceno nonstop.
Pak by se mělo začít svícení zkracovat tak, aby se po měsíci a půl dostala doba svícení na cca 8 hodin denně.
Světlo aktivuje chuť k jídlu, a proto v prvních dnech svítíme kuřatům bez přestávek.

 

Hřady přidáváme od 8. týdne stáří.
Umísťují se asi 15 cm nad podestýlku, jejich šířka je u velkých plemen 8–10 cm, hrany jsou zaoblené.
Pokud kuřata odmala nesprávně hřadují, vznikají často prolákliny prsní kosti.

 

Voda ani krmení nesmí být znečištěné trusem, ani jinak znehodnocené.
K tomu by mělo dopomoct využití vhodných krmítek a napáječek.
V prvních dnech podáváme kuřatům směs v mělkých nádobách, postupně je vyměníme za krmítka.
Kuřata by z nich neměla krmení vyhrabávat (zbytečné ztráty a prašnost) a znečišťovat je trusem, krmivo zde nesmí navlhnout.

 

Výživa a technika krmení:

Správná výživa je důležitá pro další růst, vývoj a zdravotní stav kuřat.
Nejlepším řešením je používat kompletní krmné směsi, které odpovídají fyziologickým požadavkům kuřat.

	týdny	směs	celková spotřeba směsi
			na jedno kuře
	0 - 6	K1	1,5 - 2 kg.
	7 - 10	K2	1,5 - 2 kg.
	11 - 20	KZK	5 - 6 kg.
	od 21	N	cca 130-150 g./ denně

 

Důležitý je použitý materiál – měl by být omyvatelný, s možností dezinfekce, zdravotně nezávadný.
Nevhodné je např. podávat kyšku, siláž a jiná kyselá krmiva do pozinkovaných nádob, mohou se z nich uvolňovat jedovaté látky.

 

Podstatná je také dostatečná délka krmítka a napájecích ploch.
Každé kuře musí u krmítka najít své místo.
Hrana krmítka má být ve výši zad kuřat, plníme je jen do poloviny výšky.

 

Těsně před vylíhnutím kuře vtahuje do břišní dutiny zbytek žloutkového vaku.
Ten je pak zdrojem živin v prvních hodinách po vyklubání.
Kuře v této době – až 48 hodin – „nemusí“ přijímat potravu ani vodu, proto je tato doba nejvhodnější k přepravě (pokud k ní má dojít).

 

Pokud kuřata nebudeme přepravovat, podáváme první krmivo ihned.
Důležité je zabezpečit kuřatům vhodnou a plnohodnotnou výživu.
Už jen proto, že v prvních dnech po vylíhnutí je intenzita růstu největší, pak postupně klesá.
Složení a poměr živin v krmné dávce se u jednotlivých plemen liší.

K napájení podáváme vlažnou vodu, studená voda způsobuje průjmy.
Během prvních týdnů můžeme podávat i slabý černý nebo heřmánkový čaj.
Počítáme asi se dvěma litry nápoje pro 30 kuřat na den.
Od třetího dne můžeme přidat kyšku – je nejen zdrojem bílkovin, ale také vynikajícím preventivním prostředkem proti kokcidiím.
Mléko nepodáváme čerstvé – snadno začne kysnout a nakyslé způsobuje průjmy.

Pro vývoj kuřat je výhodný oddělený odchov kohoutků a slepiček od prvního dne.
Výhodné tu může být sexování kuřat, tj. jejich rozdělení podle pohlaví.
Sexování má význam také tam, kde kohoutky nepotřebujeme odchovávat, zejména v chovech lehkých plemen slepic, kdy i kohoutci zařazení do výkrmu rostou, resp. osvalují velmi pomalu, a byli by ekonomickou zátěží.

 

Jak poznat pohlaví kuřat?

Pokud vás zajímá, jaká kuřátka se z vajíček vylíhla, dá se to u jednodenních kuřat poznat jen velmi zkušeným okem, a říká se tomu „sexování kuřat“.
Jakmile drůbež roste, začínají se rozdíly mezi slepičkami a kohoutky postupně projevovat.
Kohoutci bývají o něco větší, opeřují se později a nosí ocas výše.
Ve věku tří měsíců se již objevují sekundární pohlavní znaky, zejména ozdobná péra a ozdoby hlavy a kohoutci začínají kokrhat.
Existují i takzvaná „autosexingová kuřata“, tedy plemena, u kterých je barva vázána na pohlaví a rozeznatelná již od vylíhnutí.

 

Japonská.
Od počátku byla přelomová v tom, že umožňovala odhalit pohlaví kuřete už v jednom dni jeho stáří.
Metoda je založená na rozdílech v pohlaví v oblasti kloaky, kde se nachází genitální část.
Tato metoda se ihned rozšířila po celém světě a je dodnes nejhojněji využívaná.
Postup spočívá v tom, že jemně vymáčknete výkaly kuřete za účelem otevření řitního otvoru.
To co hledáte, je malý hrbolek. Pokud jste hrbolek našli, s největší pravděpodobností se jedná o samečka.
Přesnost této metody se pohybuje kolem 90-95%.

Autosexingová.
Zakládá se na vnějším vzhledu drůbeže.
Barevný autosexing se zakládá na podstatných odlišnostech v základním zbarvení peří daného plemene drůbeže.
Metoda barevného odlišování patří mezi nejstarší metody a především u divokého zbarvení drůbeže je vysoce spolehlivá, protože odlišnosti slepice a kohouta jsou radikální.

Peříčková.
Peříčková metoda se zaměřuje na růst letek, které se u jednotlivého pohlaví liší, a krovek.
Peříčková metoda není příliš spolehlivá, proto je méně častá, jelikož je nutné, aby délky per jednotlivých pohlaví byly geneticky předurčeny.
Pokud uvažujete o této metodě, udělejte to okamžitě.
Už po dvou týdnech kohouti většinou doženou své samičí protějšky v délce a množství per.

Podomácku
Chcete si určit pohlaví vašich kuřátek v klidu doma?
Nejčastěji chovatele drůbeže určují pohlaví kuřat takto:

• Kuřátko pečlivě uchopte za jeho malé pařáty.
• Otočte ho vzhůru nohama.
• Opeření v horní části pařát zatáhněte opatrně směrem nahoru.
• Vytáhněte ještě jednou opeření nahoru a pokud to bude kohout, začne se mezi pařáty „houpat“ malý penis.

Tato medota je velmi jednoduchá, ale není vždy stoprocentní.
Ne vždy se vám pořadí pařátky vytáhnout dostatečně vysoko tak, aby byl penis vidět a navíc chovatelský začátečník může svým malým kuřátkům lehce ublížit.